Válka s kalhoty

11. června 2018 v 18:25 | Trinne
Abych byla upřímná, nečekala jsem, že můj první opravdový článek přijde tak rychle. Nicméně trapasy se opět udály a jak jsem slíbila, podělím se o ně.

Den pro mě, bohužel, začal už ve 4:30, kdy jsem se probudila a od té doby neusnula. Povalovala jsem se tedy v posteli až do šesti, kdy jsem skutečně měla vstávat. Proběhla klasická ranní rutina, kdy jsem samozřejmě nejvíce času strávila zíráním do šatníku a vymýšlení, co si vezmu na sebe. Taky vám přijde, že není v lidských silách si prostě jenom něco obléci a jít, aniž byste se šestkrát převlíkli?

Zavítala jsem na praxi do Německa a vymyslela jsem, že obyčejným bílým tričkem a modrými džíny určitě nikoho neurazím - není nad klasiku, že? Bohužel jsem kvůli nekonečnému civění na hromadu oblečení nestíhala a odmítala jsem se vzdát svého ranního šálku čaje, tak jsem si ho vzala do auta. V první zatáčce už bylo moje kdysi krásně zářivě bílé tričko promočeno a úplně celé kompletně od čaje. První dojem tedy nebyl moc dobrý.

Další zrada přišla v moment, kdy jsem se rozhodla si odskočit. Sama zamčená v kabince, daleko od domova a svého oblečení, a najednou kalhoty udělaly PRÁSK! Zip od kalhot mi zůstal v ruce a kalhoty byly stále rozepnuté. Započala tedy válka se zapínáním kalhot, což trvalo několik desítek minut a zahrnovalo několik pozic z jógy. Během toho jsem vystřídala modlitby snad ke všem božstvům, co kdy existovala - křesťanský Bůh, Alláh, Zeus a v největším zoufalství dokonce i Poseidón. Nevím, který z nich mě vyslyšel, ale kalhoty se aspoň do půlky podařilo zapnout. Nejsem si jistá, jestli by se hostům líbilo, kdyby je obsluhovala servírka s pozvánkou do jejích kalhotek všem na očích.

Během toho se mi ještě podařilo rozbít pár talířků přímo před paní vedoucí. Rozhodně první dojem nebyl moc dobrý. Mé plány na odpoledne zahrnovaly maximální produktivitu, ale nakonec jsem stejně šla spát a zabila tak veškerý volný čas, co mám. Soucítí se mnou někdo?

V podstatě by se dalo říct, že to bylo takové klasické pondělí. Pondělí prostě není a nemůže být dobrý den.
A jak jste přežili první den týdne vy?
 

Introvertní generace

10. června 2018 v 15:47 | Trinne
Zdravím všechny!
Posledních několik dní prší, což je v kombinaci s pořádně velkým hrnkem čaje ideální atmosféra na napsání úvodního článku na blog. Vlastně si ani nejsem jistá, co bych měla vykládat, jelikož sám název mých stránek mluví za vše.
Důvodem založení blogu byla moje znovuobjevená láska k psaní a taky fakt, že najít si přátele na internetu je o dost lehčí, hlavně když jste introvertní puberťačka a nerada nosíte kalhoty, spíš preferujete pyžamo a koukání na seriály dnem i nocí.
Záměrem rozhodně není vytahovat se/stěžovat si na můj život, spíš bych se s vámi ráda podělila o svoje soukromé tragédie a trapasy, na které působím jako magnet, a dokázala tak, že jsme na tom všichni stejně.
Pro začátek bych asi měla říct, že jsem ještě studentka a v psaní nejsem žádný expert. Miluju kočky a již zmíněné koukání na seriály, ráda vařím a peču a jsem umělecký fanatik. Rozhodně nekoušu a za každý komentář a přečtení budu vděčná. Ráda se také podívám na Váš blog, takže určitě zanechte dole v komentářích odkaz.
To by prozatím mohlo stačit. Těšte se na moje směšné životní příhody!

S láskou,
Trinne